4. 4. 2010 - Horský hotel Ondráš, Ropička

            Je neděle a já vyrážím s Jardou na letošní první výšlap na hory. Měsíce dlouhého čekání na první volnou chvilku a trochu dobré počasí jsou ty tam.
            Ráno v 9:00 se stavuji načerpat pohonné hmoty a vyrážíme na výlet. Autem jedeme do Komorní Lhotky. Z Komorní Lhotky pěšky směr Horský hotel Ondráš. Celou cestu se jde po asfaltu a kousek po začátku výšlapu lze už i pustit psy. Na Horský hotel Ondráš to není daleko, takže nám cesta ubíhala. S mírného stoupání je těsně před cílem docela prudké a je to nejnáročnější část výšlapu. Na Ondráši jsme byli docela rychle a po doplnění tekutin jsme se rozhodli pokračovat na nedalekou Ropičku, s tím, že se na Ondráš vrátíme na oběd. Tak se taky stalo. Na Ondráši mají pejsky rádi a tak nevadilo, že jsme si je vzali sebou dovnitř. Ostatně tam už byli i jiní pejsci. Po obědě jsme jen tak poseděli a posléze vyrazili směrem k autu. Poté autem domů.
            Byl to můj takový ten první výletík, ale už se těším na další. Snad mi to práce a jiné zájmy dovolí. Více fotky.


 

10.-11. 4. 2010 - NVP Ostrava

Výlety:

Do konce roku jsme se věnovali výcviku a menším procházkám. Snad bude příští rok příznivější a zase budou i ty větší.

Celý devátý měsíc jsme věnovali přípravám na zkoušky. Max i Ursusek složili zkoušku ZOP. Samozřejmě jsme chodili na větší menší prochajdy, na chatu atd.

25. 8. 2009 - Praděd, Karlova Studánka

          Na tento výletík jsme se s Jardou domlouvali už delší dobu a konečně se to povedlo. Já jsem měl po noční a Jarda si vzal volno.
          Ráno jsem přijel domů, vzal věci, stavil se pro Ursíka na cvičák a vyrazil směr vlakové nádraží. Zde nás už čekal Jarda s Argem. Kupujeme lístky a náš výletík může začít. Cesta vlakem byla v poho a tak jsme s jedním přestupem dorazili do Bruntálu. Zde jsme museli hodinu počkat na autobus, který nás zavezl do Karlový Studánky. Odtud jsme pokračovali kyvadlovou dopravou na Ovčárnu. S Ovčárny jsme vyrazili na Praděd. Lidí nebylo zas tak moc takže mohli pejsci běhat na volno. Na Pradědu bylo krásně, ale docela siný vítr. Jelikož poslední kyvadlovka odjižděla 16:30 z Ovčárny nemohli jsme se zdržet dlouho. Po občerstvení, nafocení pár fotek jsme se vydali směrem dolů. Ursusek si Praděd označkoval, prý, že aby všichni hafici věděli, že tady byl. S Ovčárny jsme sjeli dolů na Hvězdu a pěšky pokračovali pěžky do Karlovy Studánky na autobus do Bruntálu.
          Stejným způsobem jako na Pradět jsme se dostali i domů. Bylo nádherně. Škoda jen, že málo času. Určitě bych se zašel podívat třeba na Barborku a nebo na Petrovy kameny. Určitě se tam ještě vrátim. Jsem rád, že jsem tam byl.


22. 8. 2009 - výletík do Gutské bašty a zpět

          Jelikož se zrušil Beskydský pohár agility, který se měl konat na našem cvičáku a já měl nahlášené volno, rozhodli jsme se s Jardou, že vyrazíme někam s pejskami. Přidala se k nám Aneta s Holly a Marta s Barnym.
          Nejdříve bylo v plánu zajít se kouknout na nově otevřenou hospodu u Haby v Gutech. Protože se v tu dobu u Haby konala svatba, rozhodli jsme se pokračovat do Gutské bašty. Zde jsme se stavili na jídlo.
          Vý letík jsme si užili my i pejsci.

16. 8. 2009 - Zoo Zlín - Lešná

            Je neděle a já vyrážím se sestrou Janou, neteří Zuzankou a pár přáteli do Zlína do zoo. Tentokrát bez psů, protože zde pejsci nemohou. Bylo nádherně. Všem mohu vřele doporučit. Krásné výběhy a super vyžití pro děti. Ty mimochodem hned jak uviděly vláček tak už nic jiného nechtěly. Více fotky.


1. 2. 8. 2009 - závody obedience a agility

            Oba dva dny jsem se byl kouknout na závody, odpoledne jsme  oba dny vyrazili s pejskama k Tyrce okoupat psy.

27. 7. 2009 - s Petrem a Ivetkou vykoupat pejsky

            Je pondělí, já mám první volno a cestou s práce potkávám Petra. Jelikož je tento týden u nás na cvičáku tábor navrhuju, že se stavím a vyprochajdujeme psy. Domluvili jsme se, že se teda stavím. Nakonec, ale měla ještě Ivetka trénink obedience a tak jsme se sešli na cvičáku. Po tréninku jsme narvali ty moje dva draky do auta a vyrazili směr podlesí. Zde jsme zašli takovou menší okružní prochajdu, vykoupali psy, stavili se na pivko na ranč a o půl 8 jsem se vydal pěšky domů.
Opět bylo nádherně a přálo nám počasí.

24. 7. 2009 - podvečerní výletík na Třinecké kvasnicové

            Opět se potvrdilo, že neplánované akce jsou nejlepší. Je pátek večer a mě volá Jarda jestli nejdeme vyprocházkovat psy. Souhlasím a scuka si dáváme opět kde jinde než u Napoleona. Odtud vyrážíme směr hospůdka Miarka na Třinecké kvasnicové. Já jsem měl tentokrát oba pejsky. Musím podotknout, že už se celkem naučili chodit na rozdvojce a tak jsem je vzal oba. Nádherný výletík, který nakonec skončil, přes zastávku u Tyrase, v jednu hodinu v noci a já úplně mokrý. Při spáteční cestě nám poněkud začalo pršet. Stejně bylo dobře.

14. a 15. 7. 2009 - výletík za koupáním kolem Tyrky

              Oba dva dny jsme vyrazili namočit ty naše horkem sužované miláčky do nedaleké řeky Tyrky a někteří se namočili i s nimi. Vyráželi jsme vždy tak kolem tří hodin odpoledne a po absolvování povinné zastávky u Napoleona, kvůli doplnění tekutin jsme pokračovali podel řeky až k místu kde si mohli pejsci nádherně zaplavat. Poté co se pejsci vydováděli jsme se vrátili domu.

9. - 12. 7. 2009 - Beskydy (Ostrý, Slavíč, Malý Polom, Bílý Kříž, Visalaje, Šance, Ostravice a zpět)


15. 6. 2009 - výlet na Ostrý

                Pondělí, volno a já s kamarádem Petrem opět na Ostrém. Petr zde ještě nebyl a jelikož jsem nechtěl volno trávit doma,tak jsme vyrazili.
              Cesta byla suchá, místy mokrá. Viditelnost byla, celkem dobrá. Na strmých svazích, hle, pěstovali pšenici, ve volných chvílích hráli golf. Cesta byla suchá, místy mokrá.
              Opět bylo nádherně, myslím, že jsme si to užili dosti. Skvělá příroda, počasí a česneková polévka. Mňam.

14. 6. 2009 - výlet s Ivetkou, Petrem, malým Petříkem, Matesem, Jardou, Abi, Arťou, Dantem a Argem na Ostrý

                Samozřejmě jsem byl i já a se mnou Ursík. V neděli po cvičáku jsme se rozhodli, že vyrazíme na hory. Bylo pěkně tak proč toho nevyužít. Nejdříve jsem byl domluvený jen s Ivetkou a Petrem. Posléze se k nám přidali i Jarda s Argem a Mates.
                Vyráželi jsme po cvičáku zhruba kolem půl 2. Na tenhle čas jsme byli smluveni i s Jardou, který nás čekal s Argem na Kozinci. My jsme teda přijeli na Kozinec autem. Protože byl s námi i malý Peťa a Dantil, zvolili jsme snadnější variantu cesty. Bylo nádherně a cesta příjemně ubíhala. Cestou jsme potkali spoustu lidiček co měli stejný cíl jako my. Užít si nádherný den. Na Ostrém jsme si nádherně odpočinuli,pokochali se nádhernou přírodou, popili a pojedli. No prostě idylka.
              Když jsme se všeho dosti nabažili vyrazili jsme zpět. Cesta ubíhala rychle a tak nám zbylo ještě trochu času zastavit se na něco dobrého na Kozinec.Posléze jsme vyrazili domů.


6. 6. 2009 - prochajda kolem Tyrky

                Opět jedna z neplánovaných procházek. Teda neplánovaných předem. Plán na tuhle sobotu byl ten, že se s Maxandem zůčastníme závodu v Šenově. Tak se i stalo. Jelikož jsme skončili docela brzy a cestou domu jsme se s Jardou rozhodli, že ještě někam vyrazíme. Prochajda kolem Tyrky na pivko k Tyrasovi přišla vhod.
                Z již zmíněných závodu jsme přijeli domů kolem čtyř hodin odpoledne. Já jsem odvezl Maxe domů a Jarda šel na chvilku domů taky. Rozešli jsme se s tím, že se sejdeme u Napoleóna. Doma jsem poobědval, příznám se, že už jsem to potřeboval. Na závody jsem jel hned z noční a ráno jsem nic nejedl. Poté jsem se stavil na cvičák pro Ursuska a vyrazili jsme. Cestou jsme vyzvedli Jardu s Argoškem a naše první zastávka byla u Jesena. Jj žízeň je svině. Takže jsme tupli po jednom a vyrazili k Tyrce. Samozřejmě Ursusek hned jak mohl být na volno vběhl do vody a celý se v ní vyčvachtal. Škoda, že jsem nic nenafotil, byly by to nádherné a srandovní fotky. Pokračovali jsme směrem proti proudu řeky až k Tyrasovi. Zde jsme uvázali pejsky, dali si pivko a testli nové karty. Pejsci byli přivázaní těsně vedle sebe takže pořád dováděli. Kolem osmé hodiny večerní jsme vyrazili zpět. Tentokrát zkratkou přes les k Jardovi a já pak po vlastní ose přes lesopark s Ursidlem na cvičák a domů.
                Výlet byl krásným zakončením už tak úspěšného dne. Myslím, že pejsci byli nadmíru spokojení. Ursík vykoupany a u Tyrasa opět ušpiněný. Těšíme se na další výletík.

30. 5. 2009 - výlet na Ostrý s Matesem

                Původně měli jít na tento výlet členové naší ZKO, ale kvůli nepříznivému počasí, které panovalo teda jen dopoledne,se výlet nekonal. Teda konal. Já a Mates jsme se rozhodli, že nebudeme sedět na prdeli a vyrazili jsme na vlastní pěst.
                Vyrazili jsme tentokrát bez pejsků. Autobusem do Tyry a posléze pěšky směr Ostrý. Cesta ubíhala docela rychlé. Na Ostrém bylo nádherně a jak je vidno s fotek i dobrá nálada, kterou částečně obstaral Mates na kytaru. Když jsme se nabažili všeho dosti, vyrazili jsme směr autobus a Třinec.
                Opět jeden s nezapomenutelných výletů. Škoda jen mohl jsem vzít sebou alespoň Ursíka. Ale co, příště.


8. 5. 2009 - výletík s Matesem k Beránkovi a potom na Májovku do Bystřice

                Menší výletík podniknutý s Matýskem a posléze pokračování na Májovce v Bystřici.


6. 5. 2009 - výlet na Ostrý, Kamenitý, Kozubová, Dolní Lomná

                  Opět mi vyšlo volno a tak jsem se po domluvě s Jardou vydal na hory. I když nebylo zase až tak moc příznívé počasí, tak bylo super. Bylo trošičku pod mrakem a tak jsme se na 100% rozhodli, že půjdeme až v den konání našeho výletu.
                  Byla sředa a já jsem měl druhé volno. Byl jsem domluvený s Jardou, že se setkáme u něho a vyrazíme směr Ostrý. Ze cvičáku jsem vyrážel v devět hodin. Cestou k Jardovi jsem potkal známou co byla na prochajdě v lesoparku. Už jsme se dlouho neviděli a tak jsem se trošičku zakecal. Proto jsem k jardovi dorazil s menším větším spožděním. Od Jardy jsme tedy vyráželi později než jsme měli. Ursusek s Argoškem se už z dálky vítali a hned na nich bylo vidět, že od minula už jsou super kámoši. Hned od začátku se jim chtělo skákat a dovádět. Hlavně teda Argoškovi. Na začátku jsme sice měli na výběr dvě možnosti. Buď teda půjdeme na Javorový a potom někam dále a nebo na Ostrý a dále. Zvítězila druhá možnost a tak jsme vyrazili. Kousek sesty jsme samozřejmě museli jít po cestě a tak museli pejsci ještě počkat než byli puštěni na volno aby mohli dovádět. Cestou jsme se ještě stavili doplnit zásoby jídla a pití do místního obchůdku a potom už konečně vyrazili směr Kozinec. Cesta ubíhala dobře. Pejsci už potom mohli běhat na volno a my se kochat pohledem na ně a na okolní přírodu. Na Kozinec jsme, ale kvůli časovému skluzu nešli a tak jediné rozhodování bylo jestli půjdem na Ostrý skratkou a nebo po normální cestě. Nakonec jsme se rozhodli jít normální cestou. Behem cesty nám začalo trošičku mrholit. Od kolem jdoucích jsme zjistili, že je na Ostrém docela hodně lidí a není elektrika. Když jsme tedy dorazili na Ostrý, přivázali jsme psy a šli dovnitř. Tentokrát s námi pejsci dovnitř nešli ať si zvykají na to, že sem tam budou muset zůstat venku a čekat na nás. Jelikož nebyla elektřina, dali jsme si akorát čaj a velký talíř zelňačky. Když jsme se najedli a napili a trochu odpočinuli tak jsme vyrazili dál směr Kamenitý. V té době už pršelo více a tak jsme mohli vyzkoušet nepromokavost našeho oblečení. Pejsci už byli mokří dost. Opět běhali na volno, jen jak jme šli přes Kalužný tak se na ně muselo dávat pozor. Přiznám se, že v jednom případě už bylo na mále a Ursusek by se v jedné s kaluží vyválel. Ale byl hodný a poslechl a tak potom nevypadal jako prasátko. Procházka krásnou přírodou mě osobně velmi potěšila a tak zklamání s toho, že na Kamenitém bylo zrovna zavřeno, nebylo až tak veliké. Co naděláme,řekli jsme si a vyrazili dál směr Kozubová. Cesta opět v poho,do toho nám krásně pršelo a pejsci spokojeně pobíhali. Trošku brutálnější kopeček jsme taky zdolali a zanedlouho se ocitli na Kozubové. Zde měli pro změnu zamčeno, ale po použití zvonku nás pustili dovnitř. Aby těch trablí nebylo málo tak pro změnu na Kozubové čekali na pivo. Takže jsme to museli rozjet v čajích. Jídlo už jsme si nedávali. Na Kozubové jsme strávili nejvíce času. A když se majitelé dověděli, že máme sebou psy, tak nám ukázali i toho svého draka. Nádherný německý ovčák vběhl mezi nás. Potom jsme vykládali o psech a co jsme s nimi všechno zažili. Blížil se večer a my jsme museli dál ať nezatmíme. Majitelé chaty nás šli vyprovodit a kouknout pro změnu na ty naše draky. Stále pršelo. Rozloučili jsme se a vydali cestou necestou směr Dolní Lomná. Místo aby jsme se vydali po toristické značce, vydali jsme se cestou dolů. Trvala strašně dlouho a vyšli jsme úplně někde jinde než jsme chtěli. A tak jsme se rozhodli, že zavoláme Matesovi jestli by pro nás nepřijel. Čekali jsme na něho na zastávce. Mates pro nás přijel a tak jsme se rychle dostali až domů.
                  Výlet mohu opět hodnotit kladne i když nám větší část výletu pršelo. Pejsci spokojení, mokří. Níže se můžete mrknout na pár fotek,opět pořízených mým mobilem.


12. 4. 2009 - výlet po okolí

                  Po dlouhé době jsem se opět dostal na větší procházku. Začalo nám jaro a to se vším všudy. Hodně práce, povinností. Na procházky a výlety tudíž nezbývá tolik času jako přes zimu. To neznamená, že nebudeme nikam chodit, jen to teď nebude tak často. Jsem rád za to, že mám aspoň pár kamarádu. Díky Petrovi a Ivetce jsme s Ursikem vyrazili poznávat krásy našeho okolí.
                  Kvůli povinnostem s organizací výběrového závodu, který pořádá naše ZKO každoročně, jsem teď příliž nikam nechodil. Také se intenzivně připravujeme s pejskama na závody a zkoušky. Proto jsem rád přijal pozvání na procházku po okolí.
                  Bylo po nedělním výcviku a já jsem dostal nabídku na procházku. Počasí, ale naznačovalo déšť a tak jsme se dohodli, že to odložíme na jindy. V tu dobu se, ale počasí začalo umoudřovat a tak mě ani nepřekvapil telefon od Ivetky, že teda jdeme. Stavovali se pro mě a Ursuska autem. Autem jsme zajelí až na konečnou do Gutu. Zde jsme vysedli a začala naše procházka. V rámci toho, že jsme se nacházelí v Gutech, jsme šlí navštívit naši známou Miladku. Zde jsme se chvíli zastavili na pokec a pejsci se trochu vyběhali kolem plotu. Po chvilce jsme ale vyrazili na procházku směr Smilovice a zpět. S Miladou jsme se domluvili, že půjdeme k večeru na jedno do Gutské bašty. Tak se i stalo. Dali jme si něco na osvěžení a nějaké jídlo. Po setmění jsme se vrátili zpět domů.
                  Procházka byla opět super. Bylo krásně i když trochu vice foukal vítr. Je tám nádherně. Určitě si tam ještě vícekrát s pejskama skočíme. Děkuju Petrovi a Ivetce za krásné odpoledne.

28. 2. 2009 - výlet na Ostrý

                    Po více jak měsíci jsem se opět dostal na hory. Tentokrát jsem vyrazil jen s Ursíkem a s námi se na strastiplnou cestu vydal i kamarád Jarda s Argem. Proč strastipnou vysvětlim níže.
                    Akce byla více či méně plánovaná a tak kdo o ní věděl a chtěl by jít, mohl se připojit. Bohužel tradice výletů na hory ještě v naší ZKO není tak silně zakořeněná a tak jsme nakonec vyrazili pouze dva. Dva chlapi,dva psi. Po počátečním otrkávání obou psů jsme vyrazili směr Kozinec.
                    To byl první cíl našeho výletu. Nejdříve jsme museli překonat zasněžené pole, abychom se dostali na cestu po, které se nám šlo super. V rámci ušetření času, jsme se ale rozhodli zkrátit si cestu lesem. Po chvilce, jsme to ale vzdali a vrátili se opět na udržovanou cestu, která nás dovedla až na Kozinec. Pejsci běhali na volno a dováděli. Zejména Argo uplatňoval styl, který byl pro Ursuska nepříjemný. Byla ale radost se na ty dva pitomečky pitomé koukat. Na Kozinci jsme uvázali pejsky a šli si trošku odpočinout a posilnit se do další části našeho výletu.
                    Po odpočinku a posilňení jsme lapli psy a vyrazili směr Ostrý. V tu chvíli začala naše strastiplná cesta. Peskum to ani příliš nevadílo. Ti byli puštění na volno a tak mohli vesele dovádět. Jarda zkušeně vytáhl sněžnice a tak to v tom neprošlápnutém sněhu vadilo hlavně mě. Pokud polezu ještě někdy na hory v tomhle tom počasí, investice do sněžnic se mi vyplatí. Ale zpět. Jarda šel první s tím, že mi trošku prošlápne stopu. Z počátku se mi nešlo tak špatně a sněhu nebylo tolik, ale s přibývající nadmořskou výškou to bylo horší a horší. Jen musím poděkovat někomu kdo tam šel před časem, že místy jsme narazili na udusanější sníh kde jsem se bořil jen po kotníky. Jinak jsem se bořil až po kolena a v pár místech i po pás. Cesta ale tak nějak ubíhala i když né tak rychle jak jsme předpokládali. Překonávali jsme spoustu nástrah a překážek. Nakonec jsme se dostali, s menšími potížemi a křečemi nohou, až na rozcestí kde Jarda omylem určil špatný směr trasy a my se místo na Ostrý vydali zpět do Tyry. V tu chvíli jsem si říkal. Dáme-li se vlevo, půjde Honza vpravo. Dáme-li se vpravo, půjde Honza vlevo. A tak možná bylo lepší jít rovně. Už v tuhle chvíli jsem byl tak fyzicky vyčerpaný, že jsem si říkal, že se na chatu na Ostrém nedostanu. Se špatného směru jsme se po chvilce vrátili a pokračovali teda tím zprávným směrem. Kousek od rozcestí končil les a my konečně spatřili náš vytoužený cíl. Jenže trable ještě zdaleka neskončily. Poslední úsek mi dal tak zabrat, že jsem ho snad šel věčnost. Neudusaný sních do kterého jsem se bořil po kolena a více než sem tam i po pás mě odrovnal úplně. Jarda už spokojeně čekal se psy u chaty a já ještě zápasil s přírodou. Nakonec se mi podařilo prodrat se až na projetou cestu a k chatě.
                  Protože mají na Ostrém rádi pejsky, mohli jsme vzít svoje miláčky dovnitř. Zde jsme si opět odpočinuli, dali obídek a nějaké to doplnění tekutin také bylo. Pejsci byli také trochu unavení a tak není divu, že byli uvnitř v klidu a po chvilce i usli. To my s Jardou kecali o všem možném i nemožném a i o tom jak se teda dostanem zpět domů. Tady podotýkám, že mě čekala noční směna, takže jsem musel být do 9 večera nejpozději doma. Po chvilce rozhodování jsme se rozhodli, že pojedeme domů autobusem v 7 večer z Tyry.
                  Na Ostrém jsme načerpali nové síly a kolem 5 hodiny jsme vyrazili směr Tyra. Kousek cesty byl v klidu, ale pak to začalo znova. Psi v pohodě, Jarda se sněžnicemi v pohodě, já se brodil po kolena. Cesta autobusem v 7 byla značně ohrožena a nebýt toho, že se to trošku zlepšilo a v nižší nadmořské výšce již byla cesta vyoraná, tak jsme ten bus nestihli. Nakonec jsme měli ještě 20 minut k dobru a tak jsme navštívili hospůdku u Liberdy. Po té jsme šli na autobus s tím, že doufáme, že nás veme oba. Vzal. Pejsci byli ukáznění a nám autobus hodně pomohl. Jarda vystupoval v Oldřichovicích a já u cvičáku, kde jsem zavřel Ursíka a utíkal se sušit a připravovat na směnu.
                Výlet na Ostrý byla pro mě zase jedna velká zkušenost. Teď mohu jen napsat, bez sněžnic do zasněžených hor nelez. Tato zkušenost mě ponaučila a určitě budu do sněžnic investovat. Pejsci a my jsme byli s výletem spokojeni, takže zase jedna povedená akce. A pro vás co jste nebyli, škoda bylo nádherně, ale na druhou stranu bez těch sněžnic to bylo fakt záhul. Fotky níže sice nic moc nenapoví, ale mrkněte jak asi bylo.


10. 1. 2009 - výlet na Pustevny - Ledové sochy 2009 (11.ročník)

                      Dlouho očekávaný výlet na Pustevny. Chtěl už jsem tam jet minulý rok a tak jsem se těšil o to více na letošní ročník. V minulých letech této akci příliš nepřálo počasí a tak letos to po dlouhé době vypadalo nadějně. A taky že jo. Na tento výlet jsem vyrazil bez pejsků, ale se známými Petrem a Ivetkou Greinerovymi a jejich synem Petříkem. Ten je pro mě hrdina dne. Ve 3. letech vydržet to co on. Klobouk dolu.
                      Po počátečních mírných komplikacích jsme konečně vyrazili autem směr Trojanovice, kde se nachází lanovka na Pustevny. Do Trojanovic jsme dorazili celkem v pohodě. Zde na nás čekala hlídka policie ČR, která odkláněla dopravu s tím, že u lanovky prý už nejde zaparkovat. S tímto vědomím jsme zaparkovali kousek dále a vydali se pěšky k lanovce. Bylo to nějaké 2 kilometry a na rozehřátí to stačilo. S náma tím směrem mířilo spoustu lidí a tak se nelze divit, že na lanovku byla obrovská řada. Stáli jsme v ní cca hodinu a půl a pak jsme vyrazili nahoru. Prvotní obavy s lanovky s nás spadly jakmile jsme nastoupili a vyrazili vzhůru. Na to, že jsem lanovkou už dlouho nejel jsem měl větší strach s vystupování než s nastupování. Vše ale dopadlo dobře a my jsme se mohli začít kochat krásami nejen Pusteven, ale i ledových soch. Nahoře byla spousta lidí, stánku se vším možným, lyžaři, dětmi co sáňkovali a bobovali. No prostě lidu a lidu. Po shlédnutí první sochy jsme já, Petr a malý Petřík vyrazili k soše Radegasta. Ivetka se rozhodla, že na nas počká. Tady bych se chtěl Ivetce omluvit, ale já jsem tam prostě musel. Když jsme se vrátili zpět, tak jsme si dali svařené víno a nějaké jídlo, okoukli stánky a vyrazili na ledové sochy. Po shlédnutí a nafocení soch jsme vyrazili směr lanovka. Cesta dolu už byla v poho. Po menší frontě jsme opět mohli jet. Dole jsme nasedli do vláčku, který nás zavezl na místní parkoviště. Odtud jsme šli opět k autu a pak zpět domů do Třince.
                    Na pustevnách bylo nádherně. Myslím si, že jsme všichni odjížděli domů s pocitem skvěle prožitého dne. Plni nových zážitku. Možná škoda jen, že jsi Ivet nevzala tu Abi, co? Kdo tam nebyl může jen tiše závidět.


9. 1. 2009 - menší výletík do Tyry

                      Do Tyry jsem se rozhodl vyrazit jednak vyběhat hafiky, zkontrolovat chatu a se zprávou pro mého známého o štěndech NO bez PP.
                      Takže jsem ráno nasáčkoval hafíky do autíčka a vyrazili jsme směr Tyra. Protože nebylo moc času ( měl jsem ten den na odpoledne ), zvolil jsem tuto variantu. Jinak bych určitě vyrazil pěšky. Bylo krásné zimní počasí. Škoda jen, že jsem musel do té práce. Po příježdu do Tyry a výběru vhodného místa na zaparkování, jsme s hafikama vyrazili směr naše chata. Sněhu nebylo moc, jako jindy, a tak jsme se v pohodě dostali až nahoru. Zde jsme trošičku poblbli ve sněhu. Teda hlavně Maxando a Ursík. Já jsem mezi tím zkontroloval chatu. Kolem půl 12 jsme vyrazili zpět. Cestou dolů jsme se stavili ke známému se zprávou o štěndech. Trochu jsme pokecali a vyrazili k autu. Naštěstí se mi podařilo zaparkovat tak, že jsem vyjel bez vážnějších komplikací. Po příjezdu do Třince jsem uklidil hafíky do jejich kotců a vyrazil vydělávat penízky.
                    Výlet byl nádherný. Vyšlo nám počasí a hafíci je dosti vyběhali.

Výstavy:

4. 4. 2009 - Národní výstava psů Ostrava

11. 1. 2009 - Národní výstava psů Olomouc

Výlety:

29. 12. 2008 - výlet na Lysou horu

                      Tak a máme tady dlouho očekávané pondělní ráno a já nakládám svoje dva hafíky Maxe a Ursuse do auta a vyrážíme společně s Petrem na výšlap na Lysou horu. Rozhodoval jsem se zda vemu oba pejsky a zda by nebylo lepší jet do Ostravice vlakem. Nakonec jsem se rozhodl, že je vemu oba a pojede se autem.
                      Vyráželi jsme ráno kolem 7 hodiny z Třince, abychom byli v 8 hodin v Ostravici na sraz před výšlapem. Bylo 10 stupňu pod nulou a pejsci i my opět natěšeni vyrazit. Na to, že dnes snad nebyl žádný svátek ani nějaká větší akce, rozhodlo se jít na Lysou spoustu lidí a tak jsme hned z Ostravice vyrazili se stejným cílem jako oni. Lysá hora. Po rozkoukání a zahřívacím tempu, nastolili Max i Ursik tempo výšlapu a tak není divu, že jsme se spotili tak, že jsme nahoře doslova ždímali trika nasáklá potem. Během cesty se nám naskytoval nádherný pohled na krajinu a s přibývajícími metry to bylo lepší a lepší. Škoda jen, že jsem to opět zapinkal s bateriemi do fotáku a tak musíte vzít za vděk jen fotkám foceným na můj mobilní telefón. Cesta nahoru byla dobrá a my jsme jí zvládli zhruba za 2,5 hodiny. Během ní jsme potkavali spoustu lidí, co se třeba už vraceli nebo odpočívali, či fotili tu nádheru. Potkali jsme i spoustu pejskařů a někteří pejsci byli fakt nádherní. Nahoru jsme dorazili do krásného slunného dne a když jsme zjistili, že místní teploměr ukazuje 5 stupňu pod nulou nechtělo se nám to ani věřit. Po prvotním obhlédnutí okolí jsme se rozhodli zajít si na čaj. Uvázali jsme hafíky. Mimochodem vedle nádherného malamuta. A šli se občerstvit. Kolem 12 hodiny jsme šli ještě celou tu nádheru pofotit a potom hurá domů. Cesta dolu byla fakt extrém. Pejsci tahali tak jako nahoru a bylo jim jedno, že to klouže. Cesta dolů byla nejnebezpečnější úsek našeho výšlapu. V hodně případech hrozilo, že se naše staré kosti přesvědči o tvrdosti zdejší krajiny. Naštěstí se tak nestalo a my jsme se nádhernou krajinou dostali zpět do Ostravice. Zde jsme naložili hafíky do autíčka a vrátili se zpět domů. Do Třince.
                      Dnešní výlet lze hodnotit opět kladně. Užili jsme si to my a myslím si, že i pejsci.

27. 12. 2008 - menší výlet po okolí Třince

                      Jelikož už mě unavovalo posedávání doma vrámci vánočních svátků. I na popud mého kamaráda Petra. Rozhodl jsem se provětrat ty moje dva hafíky. Protože nebylo dosti času na to, aby se zorganizovalo větší a trošičku více náročnější a delší pochod, rozhodli jsme se, že půjdem obdivovat krásy zasněženého okolí Třince. Vyráželi jsme sice dosti pozdě, ale jak se později ukázalo tak to bohatě na naši malou velkou procházku s pejsky stačilo. Škoda jen, že jsem to opět zapinkal s bateriemi do fotoaparátu a tak jsem tu nádheru nemohl zdokumentovat.
                      Takže pěkně od začátku. Učastníky naší procházky byli: já, můj kamarád Petr a mí dva hafíci Max a Ursus. Na cestu jsme se vydali něco po jedné hodině místního času. Naše první kroky vedly přes lesopark do místní části kamionka. Využil jsem Petrovy nabídky a tak jsem já vedl Maxe a Petr mi vedl Ursika. Oba dva pejsci nadšeni našim nápadem tahali jako o život s cílem jen ať už jsou z města pryč a užijí si krásy zasněžené přírody. Když jsme dorazili na kamionku dali jsme se dále směrem k místní hospůdce u Kohouta a pak dále směrem na Karpentnou. Nádhera, vážně škoda, že jsem to nemohl nafotit. Našim cílem nebylo dostati se na Karpentnou, ale při nejbližší možné příležitosti zahnout směr Oldřichovice. To se nám i povedlo, ale přiznávám se, že jsem zde šel poprvé. To, že jsme trošičku zabloudili a museli se kousek cesty vracet, nám neubralo na síle ani na odhodlání a pokračovali jsme směle dále. V Oldřichovicích jsme vyšli kousek nad restaurací Tacina. Zbytek cesty jsme pokračovali podél hlavní cesty směr Třinec, zkratkou přes lesopark zpět na kynologické cvičiště Třinec.
                    Myslím si že se nám výlet vydařil a že jsme byli všichni moc moc spokojeni. Jak my, tak hafíci. Moc moc se těším na další výlet. Už se nemohu dočkat pondělí.

výlet na Ostrý

Výstavy:

NAVŠTÍVENÉ

18. - 19. 10. 2008 Národní výstava psů Brno

12. 10. 2008 Oblastní výstava NO Třinec

13. 9. 2008 Klubová výstava pinčů Brno

6. 9. 2008 Oblastní výstava NO Horní Suchá

9. 8. 2008 Krajská výstava psů - Slezskoostravský hrad - Ostrava

12. 7. 2008 Šenovská výstava německých ovčáků

28. 6. 2008 Intercanis Brno

12. - 13. 4. 2008 Národní výstava psů Ostrava